Po herním výbuchu z minulého týdne jsme měli co napravovat a utkání v Lužici jsme chtěli výsledkově zvládnout. Do sestavy se nám navíc vrátili někteří hráči, které jsme zapracovali do základu i na lavičku.

Od první minuty jsme ale byli pod tlakem. Soupeř hledal velmi dobře hrajícího Vorlického, který v zápase vstřelil dvě branky, a variabilita jejich středové řady nám zpočátku dělala velké problémy. Kolem 20. minuty se hra vyrovnala, o to větší šok přišel vzápětí po naší hrubé chybě – útočníkovi domácích jsme vlastně namazali na první gól.

Bohužel hrubky, které nás provázejí celou sezónu, nás sráží i přes zjevně zlepšený herní výkon. Vždy chvíli trvá, než se z takového šoku oklepeme. Snažili jsme se kombinovat, ale přišla další chyba po rychlém náběhovém míči za obranu a prohrávali jsme 2:0. K tomu jsme navíc sami neproměnili vyloženou šanci, kdy míč poskakoval kousek od brankové čáry domácích.

Ještě do přestávky inkasujeme potřetí na 3:0. V samotném závěru poločasu máme přitom obrovskou šanci ke korekci, když Pepa Blaho zblízka trefuje gólmana a následně tyčku – do kabiny se nám tak mohlo odcházet o poznání lépe.

Po přestávce přichází střídání s jasným cílem oživit hru a přestat hrát nakopávané míče, které nám absolutně nevycházely. Zlepšenou hrou už soupeře ve druhé půli nepouštíme do žádných šancí, my si naopak vypracujeme dvě velmi slibné. V jedné z nich jde náš útočník dokonce sám na brankáře, ale ani tuto akci gólem nezakončí.

Výsledek 3:0 je pro nás nakonec velmi krutý. Soupeř proměnil prakticky vše, na co sáhl, zatímco my jsme vyložené šance pálili. Určitě jsme ale herně nepropadli. Kombinačně jsme byli Lužici vyrovnaným soupeřem a v určitých pasážích jsme byli i lepším týmem. V tuhle chvíli je potřeba makat dál, tu smůlu, co se nám lepí na paty, prolomit nějakým šťastným prvním gólem, uklidnit se a zápas zvládnout. Věřím, že to v nejbližší době dokážeme.